Krokuskus

Už mě nebaví bejt první,
už mě nebaví bejt poslední
už mě nebaví bejt sama

předstírat, že mě to zajímá, poslouchat kecy o tom, jak se něco dělat má takhle a né jinak

už mě nebaví vstávat do chladnýho rána
už mě nebaví čekat, hledat, těšit se
už mě nebaví přemejšlet pozitivně
už mě nebaví třídit myšlenky a nechávat si je pro sebe
už mě nebaví dělat, že nevím
už mě nebaví pocit viny
už mě nebaví bejt naštvaná
už mě nebaví bejt v systému
už mě nebaví peníze
už mě nebaví bejt ta hodná
už mě nebaví volat
už mě nebaví bejt unavená
už mě nebaví spát.
už mě nebaví bejt TA kamarádka
už mě nebaví poslouchat pořád dokola to samý
už mě nebaví bejt jiná
už mě nebaví bejt tamtam
už mě nebaví bejt mezi.

je to tak. a všechno bude dobrý? fajn. potkáme se tam. inspirace.

Nezoufej

Květ pouště. Jsme ženy? Jsme? Oči. Ruce. Nohy. Prsa. Nos. Pánev. Šátek. Afrika

Život je sen, mozek sní i když spíme, i když bdíme, i když jsme vzhůru. Kolem mě se všechno aktualizuje, konfiguruje, mění a já nestíhám. Nechápu a nemám trpělivost, pak přijde studium rezignace, kdy koukám do zdi a jen jsem. Možná je to konečně nějaká forma meditace. Loading. 22 23 24 25 26 33.

Naivní na i v ní.

Takže ty si teď necháváš zase delší vlasy? A co škola? Benefice? Co máš k večeři a co si zítra vezmeš na sebe? Pořád piješ ten zelenej čaj? Našel jsi někdy tu modrou košili? Jo, ty fotky jsem viděla. Sluší vám to.

Já se mám skvěle, všechno mi vychází a daří se mi! Ve škole i v životě. Devatenáct je přece nejlepší věk, čas na to si užívat života. Mám se fajn. Nic mi nechybí. Jasně. Zase se ozvu. Tak ať se daří. K.

Probíhá aktualizace systému. Praha 1:53, 54, 55

Den za dnem, venku ujíždí vlak

Pro dobrotu na žebrotu? Tak to je ne? Když jsem se dneska celá pozitivní a dobře naladěná ozvala jako vzorná vnučka. Bylo mi odpovězeno pouze výčitkami, výčitkami a výčitkami. Smutný."Tak jsem vás ráda slyšela mějte se dobře." a položila jsem to. Už nezavolám, protože mě to pak bolí. Brečim ve vlaku a všichni koukaj.

Jenže tak to prostě asi musí být. Protože jiná cesta asi není, k vzájemnému pochopení nejspíš nikdy nedojde a proto jedu tím vlakem 200km daleko. Drž mě pevně.

PS: Jo, jsou mi milejší cizí lidi, protože mi nic nevyčítaj. A vím, že nikdy nebudou.

Máta

Dneska jsem poprvé mluvila s Bohem....jakože fakt, upřímně a čistě a otevřeně. Děkuju za to, že nemám pocit, že jsem sama. Děkuju za lidi, který mi posíláš do života. Děkuju za to, že na to nejsem sama.

A to je asi všechno, co jsem chtěla dneska říct.

Máta je moje bylinka. Měla jsem jí ráno, když den začal...a měla jsem ji večer, když den končil. A byl to náročnej den.

Cheesecake

A zazvonil zvonec, a pohádky byl KONEC. Konec se jmenovala jedna inscenace, kterou jsem viděla vloni na jedné divadelní přehlídce, stejně jako ten MŮJ dnešní konec ve mě vyvolala dost rozporuplné pocity.

Celou noc jsem nemohla spát. V osm ráno mě probudil telefon. V ulici, v ulici,...já jsem tady nový...a potřebuju. Potřebuju spát! Volal řidič. Psala jsem. Odepsal. Odjel. Přijel. Zavolala jsem. Odjeli jsme. Přijeli. Běžela jsem. Přišel. Předal. Odešel. Odběhla jsem. Odjela. Přijela. Odjela. Přijela. Vystoupila. Vybila se.

Jsem vybitá. Potřebuju nutně dobít, jak jsi to říkal? Pokoj je obří nabíječka a já teď jedu už jen na jednu červenou čárku. Vedle mě nikdo neleží, nedobíjím se. Jen se dál vybíjím. Protože se poslední dobou nechápeme, nedokážeme spolu vyjít, nedokážeme stejně uvažovat...nebo já nevím, co je špatně. Něco nefunguje a nevím co. Tak kdybys mi to třeba řekl. Budu ráda. Takže,...tohle není konec, že ne?

Nechci psát tvoje, nejsem ničí.

Dodo

Propadla jsem tomu. Úplně.

Co jsou to biologický hodiny? Hajej, nynej, malej, dadej....kopnu tam, kopnu sem....jo, porody, dupačky, pláč, slzy, empatie, závislost, péče, dudlík, kyblík, ťutííí ňunííí, uf uf uf. Čtyři v tom je fakt krásnej projekt. Děkuju za něj...jen houšť.

Dodo. Áno. Ne. To. Máma. Tata. Zajíček v své jamce. O perníkové chaloupce. Karkulka. Jak dědeček měnil až vyměnil? ....bolí porod? Ahoj mami! ahoj tati!

Dneska nemám psací...resp. něžnou psací, metaforovou, a to mě mrzí, protože jsem objevila fakt nádhernou rodinnou ukolébavku, kterou si teď budu pouštět před spaním zase já ;)

Protože miminko čůrá už v 10. týdnu těhotenství!

tady je...:) https://soundcloud.com/indiesproduction/cermaqueantonine

DoKolaDoKoPru

technika kolabuje, zkolabovává, postupně, kam přijdu, tam něco nefunguje. Ehg! Jsem z toho už tak trochu na nervy na nervy na nervy....Snažila jsem se to pojmout jako výzvu k tomu, jak se naučit trpělivosti...jenže po více jak týdnu neustálýho aktualizování, restartování, vypínání, zapínání čekání, aktualizování, diagnostikování a obnovování už na to prostě nemám! Takže jsem to vzala jako znamení k tomu, že mám evidentně žít pouze duchovním životem a na veškerou techniku se vykašlat. Jak se zbavit závislosti na technice? ....přijde to samo!

Jsem naštvaná! Tak už jako funguj! funguj! funguj ne?! Týden plný nefungující techniky završila ztráta mé peněženky, ke který mám fakt citovej vztah...a hlavně obsah je dost důležitej...modrej Hrdina z Lucerny! :/ ...chci jí zpáátky! Hned! Teď.

a hodila tím telefonem vo zeď.

Nový ráno!

Já nevím, nejradši bych sem prostě napsala všechny texty ZRNÍ, a čekala, že to všichni prostě pochopí, to moje rozpoložení, moji filosofii, můj styl myšlení, moje pocity, moje touhy, můj vkus, moje chyby, moje lásky, moje chutě, moje pohyby, moje....prostě MĚ. Jenže takhle to nefunguje. Evidentně.

Jenže jak lidi chápat, aniž bych jim četla myšlenky? Jak se vyjadřovat, aby mě pochopili správně? Jak o nich nepochybovat? Jak nepochybovat o sobě? Jak bejt optimista? Jak věřit v Boha? Jak dokázat nezávidět? Jak se přijmout? Jak mu to říct? Jak překonat strach ze změn? Jak tolerovat? ....................chaos v hlavě. totální.

83000 let...to je hodně. jakože dlouhá doba. 83000 let někam jdeš, a pak se svlíkneš a vykoupeš se v řece. geniální. a tomu věřím, protože je to tak prostý.

zase teď čtu. a myslím. bojím se. jezdím sama v tramvaji a potkávám pořád ty neznámý i známý lidi. všechno je propojený, my jsme duše, rozdělený na kousky, potkáváme se, patříme k sobě a jednou nám bude dobře, i když třeba až za 83000 let.

sněženky už kvetou. a někde za obzorem svítá.

tak. se nebojte. je jaro.

http://www.youtube.com/watch?v=fbaeAH98m28&list=PLgVo8O57FJrS6--oJKtnXkHyuSVCmOXNv