Skvělý, fakt, skvělý! (ironie, ironie, ironie)

Jakože. Fajn, tolerance lidí. Tolerance. Moje mantra se zhroutila asi tak během jedný vteřiny no...spíš tak jakože během asi já nevím kolika...to je fuk. Všechno je teď tak nějak fuk a tak no. Nevím. Nechápu. Nejsem vtipná. Nevím. Jsem hrozná no. Evidentně jsem byla poslední dobou nějak dost namyšlená a sebevědomá, když mi teď všichni musí dokazovat, jak je to špatně a musím se hodit zpátky do normálu....život není fajn....nebo možná je...ale ty seš mimo Kačíí....cháápeš?

Jasně.

Tak prostě. Sex není vrchol vztahu. Holka, která má přírodní styl není pro mě. Slepý střevo je slepý a proto ho nevidíš. A ať žije elektronika, protože tak se v dnešní době nejlíp schováš a izoluješ. Za mobil, tablet, počítač, cokoli.

Jsem zmatená.

čau.

Kladenský maják

Ve vzduchu je jaro a já kolem sedmé teď budu každý pondělí jezdit vlakem a pozorovat jak se postupně den prodlužuje a jak svítá dřív. V Praze se fakt kouří z komínů! Je to krásný. Taky když se jede na Kladno, tako postupně slunce vychááází. Tokio. Dobrý ráno, dám si pivo.

Dneska bylo naprosto nádherně, ospale a moucha, která se nám nějak probudila ze zimního spánku a skákala po podlaze chuďátko malý....se snad už probrala docela a začne žít naplno hmyzím životem! Prej se stěhovavý ptáci už vrací domů. To znamená...už žádná zima.

Mám chuť na kopretiny, který nám voní v bytě, chtěla bych si uplést věnec a jen tak plout. Tančit  :)

Tak dneska tak nějak náhodně a zamilovaně, uvědomujíc si, že jsem velká.

Jo a umím vyšetřovat aspekcí. Aspekce. Aspekce. Aspekce.

Jablečný závin

Jsem dneska teda překonala svůj odpor k arogantním mužům. Resp. jednomu. Shodou okolností mému příbuznému (naštěstí ne pokrevnímu!) a jala se s ním cestovat ku Praze. Vidina toho, že podpořím dobrou věc a pozitivní myšlení a vydám se na koncert PRAHA PRO KYJEV se posléze stala...dál nevím co napsat. Prostě. Chtěla jsem slyšet fakt chtěla...nejméně dvě kapely...alespoň. No, jenže jen proto, abych teda ušetřila těch 126 Kč...za vlak. Jsem vyjížděla z Vysočiny o dvě hodiny později....další shoda okolností přispěla k tomu, že jsem je prostě nestihla. Egh!

Nicméně, když jsem se pak odpoutala od toho, že prostě už odjeli, tak jsem uviděla tu masu mladých, krásných osobností, snažíc se podpořit tu super věc, která se odehrála asi tak přes noc, kapely se dohodly snad během jednoho dne a vystoupily bez nároku na honorář na Náměstí republiky. Líbí se mi to. A moc. Škoda, že tam nebylo víc starší generace...proč? Někdo vedle mě říká: "Ty vole...zase jen hipíci..." Tak jsem se zasmála...a poslala další dárcovskou smsku.

Jde přece vo to gesto lidi! tak, proč se urážíte nějakýma komentama na fb o tom, že tohle je naprosto k ničemu věc...a všichni jsou náckové?! ....

tož. Zdar.

Moje milá Má

konečně, po dlouhý době, jsem si tančila sama v sobě. Navenek. Uvnitř. Sama sebou.

Je to krušný, život takový hnědovlasý,divný, přecitlivělý, dramatický 19-letý holky. Jo.

Dospělo to až k tomu, že člověk prostě tak nutně potřebuje fresh air, že v půl jedenáctý v noci vypadne ven, noc, mráz, kouř od pusy a světla pouličních lamp. Bohémský...nedovolený...lhostejný...trapný. Možná fakt pro někoho jako divný no. Pro mě je to teď normální stav duše, těla...a proto budu chodit na jógu. Konečně.

Mám takový vodní období...poslouchám vodní písničku....za poslední 4 dny jsem byla ve vodě v podstatě pořád...nebo jí pila...a v myšlenkách si tak pluju...celý jsem to zakončila rozhodnutím, že je fakt hustý rodit do vody. Tak tak. Vodě zdar!

Dokola.

Tak fajn no. Moje máma mě právě poprvé za můj život poslala do prdele. Jakože, fajn, možná jsem totálně pubertální, divná, typická 19. Nicméně. Mě to prostě dost vadí no. Svým: "Cos to jako řekla?" jsem jí ještě víc vytočila no. Tak si všichni mluvte vulgárně a děsně namachrovaně, když vám vyhovuje předstírat před ostatními, jak máte tu "výýýchovu" pevně v rukou, protože vaše dcera vám není schopná poradit, jak se dělají šipky ve wordu. To je opravdu potřeba potrestat. Okamžitě...a jelikož nesnáší vulgarismy a ponižování, tak proč to neudělat přesně tímto způsobem?! Zaručeně to zabere...ano. Zabere, milí rodiče.

Pak člověk sedí na záchodě, a má chuť vypadnout. Po silnici, do města, do dalšího města. Za hory, za doly mé zlaté parohy, kde se pasou?

Jít na výstavu Šimona Vejvančickýho.
Mít na Sbírce Cermaque cirkus.
Vidět Čtyři Dohody.
Koukat na lunu.
Romantika na druhou.
Jaro. Léto. Teplo.
Divadelnit. Filmovat.
Nepřestat SNÍT.
Meditovat. Nemyslet.
Skočit.

Pijte mléko, je zdravé!

Jsem si řekla, že to teda dám,....každej den. A bude to tak. No, není samozřejmě. neboť dnes je den opravdu poněkud zvláštní a je mi líto ho ještě dodělat tím, co teď napíšu.

Nicméně...třeba se z toho divnýho dne vypíšu, jelikož už je 6 minut po půlnoci, tak je již den nový...a proto je všechno jinak. Doufám, protože včerejší den, kterej začal špatným vzduchem, divným počasím, ospalou chůzí na bus, ještě ospalejšími spolužáky a vyhazovem z práce....ech. Pokračoval aktivní resuscitací a zotavovací polohou, tím, jak nám funguje mozek a nervová soustava, žádnou praxí...Zakončen byl ovšem naprosto parádně,...a to hokejem...a pizzou až domů. Nikdy jsem si nemyslela, že tohle mě někdy dokáže potěšit...a ejhle. Hokej jsme vyhráli, pizzu snědli a bylo dobře.

Proto nějaký řešení v buse, ohledně toho, co teď jako se sebou asi tak budu dělat se teď jeví naprosto nedůležité a zbytečné.

dobrou.

PS: mléko nám dává kráva

Sex je náš.

Člověk se jednou prostě rozhodne tak, jak by se za normálních okolností nikdy nikdy nerozhodl. Nebo ne? Ovšem, následná omluva, která se prý vždycky najde, ta to zahraje do outu!...např. No, byla to prostě síla okamžiku no. Tak, byl ten úúplněk, hvězdy záářily...No, tak museli jsme se nějak rozloučit ne? ....atak dále pro pána krále!

Nicméně, o tom psát nebudu.

První noc v novém bytě. Je už dávno za námi. A zimní semestr taky. Stres taky. Soužití s rodičema taky. Saky paky. Kucky pucky!! Poslouchám nahrávky, starý ani ne dva měsíce a říkám si, jak to, že je už je to všechno pryč? Vždyť jsme seděli v té čajovně, čekajíc na koncert...a najednou slyším Jabloně? Slyším hlasy, slyším zvuky, slyším ticho, který je v bytě, když jsem sama. Slyším jaro, který je tady, a mám dojem, že nikdo jinej neslyší nic než výsledky olympiády nebo nominací na exnutí piva na fb.

Nemůžu nic najít. Zkouškový bylo nějak dlouhý a teď už to zase bude nový. Musí to být, my jsme nový nový. Nový jsou počátky.

A Vysokou evidentně prostě neuslyšíme no. Nikdy. Co ti Píša fíše?

Tour de France: Časovku vyhrál Contador.

BOUCH BOUCH BOUCH BOUCH. Do světa.

Nostalgickej, vzpomínkovej tejden. Zakončen naprosto dokonale a prostě...v podobě divadelního klubu, dobrýho pocitu, z dobře rozhodnutýho rozhodnutí, dobře zvolenýho časovýho plánu a dodržování silničních pravidel. Jop, je to tak. Ukončenej semestr a další přede mnou. Já vždycky moc přemejšlím. Rozumově. Ne srdcem nebo nějakou intuicí. Když si v sobě něco rozhodnu, většinou to tak je.

Jenže teď je to ta intuice. A je to dobře! Je to dobrý! Je to....nový? Je to lehčí. Já jsem lehčí. Komplikovaná, nekomplikovaná. Lesní. Homelessácká. Zrnitá. Malá. Špatně vidící. Jarní. Otevřená. Smějící se. Snící a spící.

Jsem Hrdina? Hrdinka? Jsem sama ve světě a samota není samota. Sama jsem, ale nejsem. Jde jen o to, si to uvědomit. Stopy ve sněhu se potkaj, zajíci se potkaj a bude u toho B. Protože ten prostě je. Všude.

Argument roku: Bubeník je dobrej! (díky Kááájo)