Je to tak. Jsem jiná, svět kolem je nějak jinej a všichni se ke mě chovají jinak. Možná proto, že jsem cvok...jo. Alespoň mám pocit, že si to spousta lidí říká. Konečně jsem to já, jako já vnitřní, já sebejistá, sebemající ráda. Soucítím s Terezou Boučkovou, sleduju rozhovory, čtu knihy...viděla jsem film Smradi. Soucítím...od slova soucit? Vím, že je to těžké, soudit věci, hodnotit je, ale lidi to přeci dělají tak snadno...tak snadno. Až mě to překvapuje...Teď se hodnotí všechno, pořád přemýšlím, kde je ta hranice hodnotit a mít svůj názor...nevím, přemýšlím o tom. Romská problematika, lidi, co berou drogy...bezdomovci...války...adopce...musím na to mít nějakej názor? Fakt?
Každopádně jsem šťastná, soucítím, empatizuju, hledám, pracuju, jóguju, tvořím. JSEM. A to je to ono. Štěstí je čas. Nemám už pocit, že o něco přicházím, že něco dělám špatně, že bych tenhle den fakt nikdy žít nechtěla...prostě. Je to tak!
Toť o mně. Nejsem žádnej negativista hele...chápeš?
Tak teda píšu. I když už to nesplňuje ten správnej, depkařskej účel, kterej tenhle blog tak nějak má, podle mě...:) Všechno je jinak. Oblípenáá věta.
Budeme se stěhovat? Nebudeme? Už si tak připadám úplně sama, mimo, na jiný planetě, kde se občas někdo vyskytne a řekne: "helee! uvědom si laskavě, kdo jako seš! " Lidi se mění, neznám člověka, kterej by na mě v různých chvílích působil pořád stejně, protože i já se vyvíjím...a je to tak, to je přece to krásný...že nestagnujeme...na jednom místě, nestačí nám to, jsme zvědaví, chceme objevovat, hledat, zpívat, tančit, chodit bosí, pít vodu...chceme a je to přirozený...přece!
Jsem takhle šťastná. Teď a tady. V tuhle chvíli. Se Vším Smířená. Rivers and roads. On the road. Vůbec ne těžká ani lehká. Ani škaredá ani krásná. Ani špinavá ani čistá. Ani Tvoje ani Ničí. Lidi si nemůžeš vzít ...nemůžeš je vlastnit. A tak to je. Díky Bohu...
tak. krásnej život :) všichni.
jo a konečně jsem naživo viděla čtyři dohody. duška. pjééra a cejtila, že všichni máme ty duše. i když si to nechceme přiznat...
