Den za dnem, venku ujíždí vlak

Pro dobrotu na žebrotu? Tak to je ne? Když jsem se dneska celá pozitivní a dobře naladěná ozvala jako vzorná vnučka. Bylo mi odpovězeno pouze výčitkami, výčitkami a výčitkami. Smutný."Tak jsem vás ráda slyšela mějte se dobře." a položila jsem to. Už nezavolám, protože mě to pak bolí. Brečim ve vlaku a všichni koukaj.

Jenže tak to prostě asi musí být. Protože jiná cesta asi není, k vzájemnému pochopení nejspíš nikdy nedojde a proto jedu tím vlakem 200km daleko. Drž mě pevně.

PS: Jo, jsou mi milejší cizí lidi, protože mi nic nevyčítaj. A vím, že nikdy nebudou.