Já nevím, nejradši bych sem prostě napsala všechny texty ZRNÍ, a čekala, že to všichni prostě pochopí, to moje rozpoložení, moji filosofii, můj styl myšlení, moje pocity, moje touhy, můj vkus, moje chyby, moje lásky, moje chutě, moje pohyby, moje....prostě MĚ. Jenže takhle to nefunguje. Evidentně.
Jenže jak lidi chápat, aniž bych jim četla myšlenky? Jak se vyjadřovat, aby mě pochopili správně? Jak o nich nepochybovat? Jak nepochybovat o sobě? Jak bejt optimista? Jak věřit v Boha? Jak dokázat nezávidět? Jak se přijmout? Jak mu to říct? Jak překonat strach ze změn? Jak tolerovat? ....................chaos v hlavě. totální.
83000 let...to je hodně. jakože dlouhá doba. 83000 let někam jdeš, a pak se svlíkneš a vykoupeš se v řece. geniální. a tomu věřím, protože je to tak prostý.
zase teď čtu. a myslím. bojím se. jezdím sama v tramvaji a potkávám pořád ty neznámý i známý lidi. všechno je propojený, my jsme duše, rozdělený na kousky, potkáváme se, patříme k sobě a jednou nám bude dobře, i když třeba až za 83000 let.
sněženky už kvetou. a někde za obzorem svítá.
tak. se nebojte. je jaro.
http://www.youtube.com/watch?v=fbaeAH98m28&list=PLgVo8O57FJrS6--oJKtnXkHyuSVCmOXNv
Žádné komentáře:
Okomentovat