Dneska jsem překonala svůj strach. Jen tak, z ničeho nic v tramvaji. No, nebylo to jen tak, musela jsem se soustředit na dýchání, ale nějak to šlo samo. Odměnou mi pak byla nádherně strávená chvíle bytí v pohybu ve škole, kam chodím to jest DAMU. Občas je vesmír vážně neskutečně pohotovej a odmění vás hned. Nemusíte přemýšlet, jestli to teda a má a mělo smysl a kdy se to ukáže...všechno chceme hned. Tedy. Má odměna hlas v pohybu pohyb v hlasu.
Člověk se hýbe po ose okamžiku. Tady a teď. Jsem. Dýchám. Zpívám. Můj hlas a já jsme jedno tělo. Je to tak. Je to ten pocit naprostýho spojení se sebou samým se svojí duší, která jásá, protože je vám dobře. Svoboda. Přítomnost. Present znamená přítomnost, ale i dar. Bůh nám dal dar přítomnosti. Dar milovat sebe sama, druhé lidi. Láska. Naprostá odevzdanost a důvěra. Pokud máme pevnou oporu, nebojíme se riskovat. Ta neuvěřitelná lehkost bytí v pohybu je pro mě zážitkem, vždycky to tak bylo a bude. Ofina neofina. Strach nestrach. Proto děkuju, děkuju, děkuju, že všechno nakonec dává smysl.
Nebojme se riskovat. Nebojme se opouštění starých vzorců neboť o tom je strach. Strach z neznáma, nejistoty, z učení se novým situacím a zvykům. Strach dotknout se sám sebe jak zvenku tak zevnitř. Buďme se sebou v souladou nekonečné přítomnosti. To nám přeju.
