jednou

Naprosto si uvědomujíc všechny rizika a komplikace, hříchy a odpuštění, nenávist a sebelásku a další bláboly jsem si (teď, momentálně, nyní) sebe tak vědomá! A jakej je to opojnej pocit! Řekla jsem si, že to zaznamenám, ať jsem si schopná vzpomenout na ten Pocit. Možná to časem smažu, ale co už.

"Jsem sebevědomá žena. Jsem sebevědomá, mladá, krásná, dokonalá." Tak tohle mě na těch nahrávkách o tom, jak získat sebevědomí, vždycky fascinovalo. Autosugesce. Přesvědčování. A snad jednou přijde moment, kdy tomu sami uvěříte...

Že prej je lepší, bejt v životě ta mrcha, ten špatná, bezcitná,... FAKT? JO! VYZKOUŠEJ TO! Radí mi mozek,...tak jdu a udělám to. Nejprve se nervozitou sevře celý tělo, pak to pomalu povoluje....a najednou se nějakým záhadným způsobem dostaví pocit jakéhosi vítězství. Pomsta.

"pak po nás potopa! A serem na věčnost!

Jo, momentálně na ni seru taky.

K.

...

Nešlo spát.

Kladno

V životě se občas dějou fakt zvláštní nebo divný a někdy fakt totáálně absurdní věci. Člověk na něco dlouho čeká a pak najednou přijde smršť pozitivních věcí a situací…něco takovýho se asi děje mně, život mi teď ukazuje, že mince má vždycky dvě strany, že něco na tom jing a jang bude a že bych měla konečně přestat přemýšlet.

Konec filosofické chvilky….bylo to asi takhle…..

Neděle…překvápko v podobě lístku do divadla na Cimrmany a následné nezopakování si otázek na další den. Pondělí…přijímačky nedopadly. Říkala jsem si….musí to být. Celý dny ukrutný vedro. Telefonát s tátou. Odškrtnuto. Pátek…totální chaos. Metro uzavřeno, hledám a bloudím někde po Náměstí republiky. V Praze samý cizinci….! (normálně je mám ráda, ale dneska ne) uuuf! Tak jsem to našla…mám čas. Ve vlaku: jéé, slečno! Víte, že budete muset čekat 40 minut?? Prosíím?! Ale já nejedu do Kralup! Ale máte to na jízdence…aha, ale já potřebuju vystoupit na Kladně, říkala jsem té paní Kladno! No, tak ona to asi spletla…dneska všichni blbnou….tak hlavně, že to zastavuje na Kladně.

Joo, jasně, že máme místo! K nebo A? Jojoo tak tady je to číslo….a ať dá vědět....

 

Dala vědět.

 

 

 

Tak...

Pocit, kdy vám všichni věří....až na vás samotný je poněkud frustrující...hodiny tikají....to zvládneš! Nebooj! Ty na to přece máš...modli se a bude to dobrý! To mě ty lidi jako neznaj? Tak...dopadne to tak,jak má.

nesebevědomá K.

město spí

Ráno. Tak časné, že slunce ještě nevstalo. A já teprve usínám. No, spíš se snažím usnout. I když myšlenky pořád jdou a jdou. Je to divný. Nepotřebuju spát, jíst, vědět, kolik je zrovna hodin a jaký je datum. Je to fajn. Noc. Voní.

"dobrý ráno, nedám si pivo" ...a tohle jsi už řekl?

Usínám a slyším zvuk zvonů, jako každou neděli, když zatáhnu za provaz a rozezní se, tam nahoře. Design. Tak Hrdino....hop hééééééj. Sen.

Na PÚdě JAMU

Byla jsem na JÁMU fakt, bylo to na pohodu. Ve sprše se spoustou polštářů a lidma, který v tom našem špílu hrajou. Čas prostě jen tak plynul, vlastně pořád jen tak nějak plyne, pomalu. A mě je to fuk. Všude pršelo, ale nám tam svítilo slunce, myslím v duši....a tak to má být. Noční Brno. Samuraj.

Poslední dobou mám dost hlasitý myšlenky....a nějak je nemůžu utišit. Nepomáhá nic. Noci jsou bezesný a dlouhý a pak je den a zase noc. Nejspíš něco hledám a nevím co. Ale jak by řekl osel: "a mě je jedno, co hledáte..."

Tak čau.