Nostalgickej, vzpomínkovej tejden. Zakončen naprosto dokonale a prostě...v podobě divadelního klubu, dobrýho pocitu, z dobře rozhodnutýho rozhodnutí, dobře zvolenýho časovýho plánu a dodržování silničních pravidel. Jop, je to tak. Ukončenej semestr a další přede mnou. Já vždycky moc přemejšlím. Rozumově. Ne srdcem nebo nějakou intuicí. Když si v sobě něco rozhodnu, většinou to tak je.
Jenže teď je to ta intuice. A je to dobře! Je to dobrý! Je to....nový? Je to lehčí. Já jsem lehčí. Komplikovaná, nekomplikovaná. Lesní. Homelessácká. Zrnitá. Malá. Špatně vidící. Jarní. Otevřená. Smějící se. Snící a spící.
Jsem Hrdina? Hrdinka? Jsem sama ve světě a samota není samota. Sama jsem, ale nejsem. Jde jen o to, si to uvědomit. Stopy ve sněhu se potkaj, zajíci se potkaj a bude u toho B. Protože ten prostě je. Všude.
Argument roku: Bubeník je dobrej! (díky Kááájo)
Žádné komentáře:
Okomentovat