Sex je náš.

Člověk se jednou prostě rozhodne tak, jak by se za normálních okolností nikdy nikdy nerozhodl. Nebo ne? Ovšem, následná omluva, která se prý vždycky najde, ta to zahraje do outu!...např. No, byla to prostě síla okamžiku no. Tak, byl ten úúplněk, hvězdy záářily...No, tak museli jsme se nějak rozloučit ne? ....atak dále pro pána krále!

Nicméně, o tom psát nebudu.

První noc v novém bytě. Je už dávno za námi. A zimní semestr taky. Stres taky. Soužití s rodičema taky. Saky paky. Kucky pucky!! Poslouchám nahrávky, starý ani ne dva měsíce a říkám si, jak to, že je už je to všechno pryč? Vždyť jsme seděli v té čajovně, čekajíc na koncert...a najednou slyším Jabloně? Slyším hlasy, slyším zvuky, slyším ticho, který je v bytě, když jsem sama. Slyším jaro, který je tady, a mám dojem, že nikdo jinej neslyší nic než výsledky olympiády nebo nominací na exnutí piva na fb.

Nemůžu nic najít. Zkouškový bylo nějak dlouhý a teď už to zase bude nový. Musí to být, my jsme nový nový. Nový jsou počátky.

A Vysokou evidentně prostě neuslyšíme no. Nikdy. Co ti Píša fíše?