pondělí 21. října 2013
Filosofie Ž jako životní.
Intro už mám za sebou. Tudíž musel zákonitě přijít ryff. Přišel. A ty spíš.Tak doufám, že, alespoň sníš.
Dneska na mši jsme si povídali o přikázání Nesesmilníš, nezcizoložíš. Ten pán s velkou duší začínal slovy: "Děti, máte nějakého nejlepšího kamaráda? A řekli jste mu už nějaké veliké tajemství? No, ale jak by se vám líbilo, kdyby to tajemství kamarád prozradil někomu jinému?" ...přála jsem si být tím dítkem a kývat hlavou. :) Ale to už je pryč.
Když se muž a žena milují, sdílejí spolu jedno velké tajemství. Mají k sobě důvěru a to tajemství si pečlivě střeží, a hlavně, jsou si věrní. Jsou věrní k tajemství.
Věřím mu, protože jeho Žena tam opravdu sedí, jeho děti taky, ví o čem mluví, a to je dobře. Moc dobře. Díky Ti B.
Prosíme tě za všechny ty, co spolu chodí, nebo jsou samy, co spolu žijí jen vedle sebe, za ty, co se rozhodli žít samy.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat