And I miss your face like hell...

Tak teda píšu. I když už to nesplňuje ten správnej, depkařskej účel, kterej tenhle blog tak nějak má, podle mě...:) Všechno je jinak. Oblípenáá věta.

Budeme se stěhovat? Nebudeme? Už si tak připadám úplně sama, mimo, na jiný planetě, kde se občas někdo vyskytne a řekne: "helee! uvědom si laskavě, kdo jako seš! " Lidi se mění, neznám člověka, kterej by na mě v různých chvílích působil pořád stejně, protože i já se vyvíjím...a je to tak, to je přece to krásný...že nestagnujeme...na jednom místě, nestačí nám to, jsme zvědaví, chceme objevovat, hledat, zpívat, tančit, chodit bosí, pít vodu...chceme a je to přirozený...přece!

Jsem takhle šťastná. Teď a tady. V tuhle chvíli. Se Vším Smířená. Rivers and roads. On the road. Vůbec ne těžká ani lehká. Ani škaredá ani krásná. Ani špinavá ani čistá. Ani Tvoje ani Ničí. Lidi si nemůžeš vzít ...nemůžeš je vlastnit. A tak to je. Díky Bohu...

tak. krásnej život :) všichni.

jo a konečně jsem naživo viděla čtyři dohody. duška. pjééra a cejtila, že všichni máme ty duše. i když si to nechceme přiznat...

tak ahoj