Chodila bosá po horách. Na povrchu země. U pramene Labe. Zrní se jí sypalo do uší. Bylo dobře a slunce svítilo. Vlastně taková jistota a nejistota zároveň. Myslela, že přijde uvědomění, ale nepřicházelo. Chodila a mapovala krajinu svýma bosýma nohama. "Vůně, co k tobě mě tahala, zajímalo by mě, kde zůstala..." To jí pořád znělo v hlavě.
Žádné komentáře:
Okomentovat